Příští týden Horečky,

respektive amfiteátr na Horečkách, kde se uskuteční další ročník Svátku dřeva. Letos bude pozměněný formát hlavní soutěže, takže se máme nač těšit. Jako obvykle se předvedou také sportovní dřevorubci z Timbersports, které už Frenštátští docela dobře znají a jejichž výkonům se obdivují. Ovšem na své si přijdou i příznivci chladnokrevníků, kteří se ukážou v mnohem větší míře než jak tomu v minulých ročnících bývalo. Ale což, přijeďte se sami podívat a vezměte klidně děti, protože i pro ně mají pořadatelé mnoho nachystáno.
A jasně, Hultaforsky budou na svém místě :)

TV pozvánka

Hojná Voda

Bratři Šulistové z Hojné Vody připravili další parádní ročník dřevorubecké soutěže pro amatéry a ani letos nechyběla třešnička na dortu v podobě vystoupení jednoho z nejlepších sportovních dřevorubců světa Martina Komárka, ke kterému se při show připojili i oba bratři, aby místním kamarádům a známým ukázali, jak jim to po dvou letech trénování jde.
Letos do Hojné Vody dorazil i dřevosochař Franta Vitásek, aby celou akci obohatil ukázkami svého umění; párkrát řízne pilou sem a potom zase tam a najednou se začne rýsovat obličej, korbel na pivo anebo loďka.

V soutěži samotné se nejvíce ukázal Petr Šulista, který většinu disciplín vyhrál a potom se ještě s vervou připojil ke zmíněné timbershow.
Soutěžícím letos přálo i počasí, které bylo tak akorát: ani teplo ani zima a žádný déšť.
Díky pořadatelům a všem, kteří se zastavili u našeho stánku se sekerami, noži a pilkami.

První okoukávání stolku.

Dopolední přípravy na soutěž.

To už se vyrýsovala první soška.

Okoukávání nožů.

Většina seker si našla své obdivovatele.

Z lipového kmene postupně vznikala "galerie" různých obrázků, které obdivovali především rodiče s dětmi.

Během soutěže se postupně začaly plnit "ochozy", prostě vršek nad parkovištěm, kde soutěž probíhala.

A to už se lidé srocují před pódiem timbershow.

Kousek vedle stála dílnička pro nejmenší, kde si mohly děti vyrobit "něco" ze dřeva.

Martin Komárek začal svůj oblíbený springboard-přesekávání kmene ve výšce.

A to už je konec: konec disciplíny a konec dřevorubeckého dne.

Další Dřevorubecké slavnosti

se konají tuto sobotu, tedy 16.7., tentokrát v Hojné Vodě u Nových Hradů. Čímž vás i my srdečně zveme na další zajímavé klání chlapů i žen, co se nebojí vypotit pár litrů v soutěži s pilou a sekerou. Po soutěži ukáže jednotlivé disciplíny sportovního dřevorubectví také Martin Komárek.

Dřevorubecké slavnosti

Minulou sobotu se konaly v Peci pod Čerchovem tradiční Dřevorubecké slavnosti, při nichž se utkali místní dřevorubci o pohár LST. Někteří z nich si jako rozcvičku dali ještě závod v hodu oboustrannou sekerou, kterou se hází oběma rukama přes hlavu na terč ve vzdálenosti 6,1 m. 10 závodníků poměřilo své síly ve třech kolech o dvanácti hodech, což trvalo téměř 2,5 hodiny.
Disciplíny samotné dřevorubecké soutěže byly jak fyzicky, tak technicky náročné, protože po výměně řetězu u motorové pily na čas následovalo štípání kalačem, řezání břichatkou, tahání klády, trhání špalku klíny, kácení stromu na přesnost a nakonec odvětvování. Diváci fandili a závodníky podporovali, ti se však po závodě sotva drželi na nohách; no, drželi se ještě docela v pohodě, ale "vyflusaní" byli pořádně :) Hlavní ale bylo, že vyhrál domácí Zbyněk.
Pec pod Čerchovem je malá obec, ale přesto (nebo snad právě proto?) místní dokážou zorganizovat pěknou akci, která se dnes už stává lákadlem pro lidi z okolí, včetně dovolenkářů.
Díky organizátorům, závodníkům, že se nebáli jít tzv. s kůží na trh a také všem, kteří se zastavili u našeho stánku s Hultaforskami.

Rozhodčí měl také plné ruce práce.

Pohni s tím špalkem ... bylo to dost rychlý i na foťák :)

Zápolení s pilou.

Diváci už na samém začátku soutěže obsadili všechna místa k sezení.

Další sledovali průběh všude kolem vyhrazené plochy.

Zapisovač času Michal si s tužkou a blokem posedával na kládě.

Vyhlašování výsledků pro nás jen z dálky.

Zbyněk zvedá zaslouženě pohár vítěze.

A to už je konec letošního klání ... jedny klády jsou "odvětveny"

a další leží "pokáceny".

 

Ocel na nožích

Čepele nožů Hultafors jsou ze dvou druhů ocelí: nerezové a uhlíkové, neboli stainless a carbon. O čepel z uhlíkové oceli je zapotřebí se trochu starat; po používání ji osušit a eventuálně namazat něčím mastným, protože má tendenci kvůli nepřítomnosti legovacích prvků reznout.
Dnes se nebudeme bavit o výhodách a nevýhodách nerezové či uhlíkové oceli, ale podíváme se, co se dá jednoduše udělat, když tu uhlíkovou necháme zreznout.

Po cca jednodenním působení vody došlo k oxidaci povrchu oceli na čepeli nože 380080; rezavá barva je výsledkem oxidace s normálním přístupem kyslíku, černá potom s omezeným přístupem kyslíku.

Nůž buď vyčistíme mechanicky s pomocí smirkového papíru či ocelové vlny, anebo po domácku a bezpečně chemicky. Druhá varianta je poměrně bezpracná a nenákladná a výsledkem je čepel s šedavě ocelovým, jakoby zpatinovaným odstínem; někomu se může ukrutně líbit, jinému ne, a na základě toho může tuto metodu zvolit nebo zavrhnout.

Co je třeba? Ocet.

Čepel nože ponoříme do octové lázně a můžeme jít hrát třeba piškvorky ...

Po nějaké době působení kyseliny dojde 1) k odstranění rzi a 2) k reakci povrchu oceli s kyselinou a vzniku relativně stabilní šedavé vrstvy.

Výsledek po cca 1,5 hodinovém ponoru čepele v octu.

Následovalo opět mokré prostředí, tzn. mokrá čepel ponechána svému osudu za občasného polití vodou. Cca dvě hodiny. Na čepeli jsou patrné rezavé skvrnky, což znamená, že moření octem po asi 1,5 hodině poskytuje nějakou (a poměrně velkou) ochranu, ale ne 100%. Stále  s tímto nožem nemůžeme nakládat jako s nožem s čepelí z nerezové oceli.

Po dalším, asi půlhodinovém moření (v mezičase zase piškvroky, volejbal, úklid kamionu atd :) tu máme výsledek:

A výsledek po další hodině v octové lázni:

 Všimněte se, že nejtmavší odstíny šedé jsou tam, kde došlo k největší korozi, což znamená, že v těchto místech došlo i k nejhlubšímu leptu.

Nu a bordýlek z čepele zůstal v octu. Ten můžete buď vylít anebo znovu použít, pokud to bude brzo.

Závěr je tedy následující:
1) rzi se dá zbavit snadno a téměř bezpracně s pomocí octu.
2) čepel bude mít šedavou barvu.
3) komu se líbí šedavá barva, nemusí čekat na rez, ale může čepel nože z uhlíkovky rovnou ponořit na několik hodin do octa a potom omýt s pomocí houbičky vodou a osušit.
4) může se stát, že povrch nebude mít jediný odstín šedé bravy; je nutné s tím počítat.
5) na ostří se budou tvořit drobné prasklinky, když čepel necháte v octu více než 12 hodin (tento druh octa a nože, takže orientační údaj). Jinak pokusně po pěti hodinách ostří stále v perfektním stavu bez nutnosti přeostření.