Den na Valdštejně

Na sobotu 17. září hlásili snad všichni meteorologové déšť a zase déšť. Nemilá zpráva, kterou ranní obloha při odjezdu na hrad Valdštejn jen potvrzovala: voda se z nebe valila jako někde v Asii při monzunech.
Ale v Českém ráji bylo jen zataženo a po dešti ani stopy. Paráda. Stačilo tedy pěkně v suchu postavit stánek, terč, nařezat dřevo na špalky a prostě vše nachystat. Pravda, později spadlo pár kapek, ale nic hrozného. Škoda, že předpověď asi dost výletníků odradila, a tak se namísto na Valdštejn vydali jinam nebo zůstali doma.
My jsme Svatohubertskou slavnost doplňovali předváděním Hultaforsek především v akci; házení oboustrankou, štípání, přesekávání, osekávání a mladým zvídavým skautům, kteří vytvořili skvělé publikum, jsme ukázali v akci také naše nožíky, které jim teď, doufejme, dělají také radost.
Odpoledne pak, když už se slavnost chýlila ke konci, dorazil déšť i do Českého ráje, aby spláchnul prach, omyl pískovce a po vedrech zavlažil flóru.
Věřím, že se všem letos na Valdštejně líbilo a že se za rok opět u seker shledáme!

Zprávu pořadatele si můžete přečíst zde

Skauti se prvně zastavili hned na začátku ...

... a věci na stole se jim evidentně líbily.

Březové špalíky na štípání jsou připraveny.

Klid před bouří.

Vstupní most na hrad ...

... lemují krásné sochy.

Všude kolem rostou převážně buky a duby, které umocňují atmosféru pověstného hradu.

A mezi nimi člověk naráží na větší či menší pískovcové balvany.

Stůl se sekerkami a noži představoval pro mnohé velké lákadlo.

Nejvíce špalíků rozštíply malé děti, a že to bylo někdy s malou pomocí, vůbec nevadilo.

Před samotným koncem slavnostního dne se pozvolna vyprazdňovala i hradní hospůdka.