Vosy v Radíkově

V neděli po Javornickém dřevorubci jsme se rozjeli na Svatý kopeček u Olomouce, kde se v Radíkovské pevnosti konal tzv. nultý ročník Jesenického dřevorubce. Radíkov je zajímavá pevnost, o níž se více můžete dozvědět například zde a fotky uvidíte třeba tady.

Jirka Vorlíček se činil od samého rána, aby bylo vše patřičně připraveno, i když se jednalo o takovou komornější akci s několika soutěžícími.

Kousek od vstupní brány jsme se setkali s naším kamarádem řezbářem Láďou, který pracoval na soše jesenického bratra Krakonoše, Praděda :)

Když zmiňujeme toho Krakonoše, tak právě z jeho oblasti přijel i jeden zajímavý pán, jehož koníčkem je sbírání starých motorových pil, které zprovozňuje a pak i ochotně předvádí.

 

Raní pohled na kolbiště:

Soutěž probíhala jako obvykle ve svou částech, přičemž ta druhá, odpolední, dala všem pořádně zabrat, protože slunce žhavilo jak na Sahaře.

Po soutěži ještě Jirka Vorlíček předvedl své umění s motorovou pilou a vyřezal několik ptačích budek, které budou sloužit drobným pěvcům z pevnosti jako pohodlné obydlí.

Standa Berkovec komentuje, slečna měří čas a pokukuje.

Výrobu další budky už Standa jen doprovázel slovem bez měření času.

Tím soutěžní den skončil a my se šli podívat za Láďou, jak se sochou pokročil ...

Bylo hotovo! Podařený Praděd.

Když jsme se pokochali, vyrazili jsme sbalit náš stánek, protože nás ještě čekala dlouhá cesta.

A když jsme kontrolovali cvičné kolečko salámu vhozené pod auto, viděli jsme, že je skoro sežrané ... vosami, kterých mají na Radíkově opravdu hodně a hodně nepříjemných.

Jsme zvědaví, kam se posune Jesenický dřevorubec v příštím roce.

Kratší reportáž z akce nabízí Olomoucký deník

Na viděnou na Širáku!