středa 7. prosince 2016

Malá a šikovná

je sekerka "hečka" hatchet 840066. Dobře se vejde do batohu, snadno přeseká kmínek (v tomto případě asi 20 cm) a z něj potom naštípe polínka na ohýnek.
Když si trochu vyleštíme ostří, můžeme s ní v případě nouze, nebo jen tak pro zábavu i nakrájet nějaké jídlo (třeba rajče s nechutně tuhou slupkou :)

Vyvrácený smrček.




Trochu vyleštěné ostří.


Zimní rajčata bez chuti a zápachu se hodí tak akorát na pokrájení sekerkou :)




Jiný nůž, další ocet

Tentokrát přišel na řadu nůž 380010 s uhlíkovou ocelí na čepeli, cílem bylo vytvoření ochranné vrstvy. Po přivedení octa do bodu varu jsem do něj čepel ponořil. Občas jsem čepelí zakvrdlal a po 15 minutách vyndal, opláchnul vodou a umyl jarem na houbičce. Výsledkem byla začerněná čepel.

Nový nůž

Povrch oceli začíná reagovat s octem.

Při reakci se uvolňuje v poměrně velké míře kyslík.



Výsledek


Nůž po používání: asi 500 silových řezů do syrového habrového dřeva.


Tam, kde došlo k největšímu kontaktu oceli s materiálem, došlo i k určitému stěru zoxidované vrstvy.

Při používání dojde k menšímu stěru zoxidované vrstvy, takže namísto silné černé vrstvy zůstane slabá vrstva příjemně šedé barvy. Ta zůstává a chrání nadále povrch čepele. Po řezání syrového dřeva jsem nůž nijak nečistil, ani nesušil od vláhy v podobě sněhu.

Na otázku, zda se něco podobného stane s nerezovou ocelí, mohu odpovědět, že ne. Takže nerezová ocel AUS8 používaná na "modrých" (v tomto případě 380060) nožích Hultafors snese i kyselé podmínky beze změn.

Bez reakce.


Povrch čepele beze změn po půl hodině ve vařícím a pak horkém octě.
Doufám, že tyto informace pomohou a odpovídají na otázky.